„Nikoli politika, ale otázka, zda zelená skříňka do koupelny správně vystihuje můj životní pocit, hýbe dnes světem těch, kteří se narodili v letech 1965–75.“ Takové zajímavé tvrzení obsahuje kniha Floriana Illiese Generace Golf, která již několik měsíců figuruje na čelných místech německé bestsellerové listiny. Devětadvacetiletý redaktor Frankfurter Allgemeine Zeitung Illies v ní pojmenoval generaci německých třicátníků. Generace Golf!
Osmašedesátníci
Stalo se to takto: „Někdy na konci osmdesátých let se zčistajasna přehnal po ulicích naší provincie první tmavomodrý Golf Cabrio. Již tehdy v něm seděla mladá blond dáma se slunečními brýlemi a značkovou bundou. Tento tmavomodrý kabriolet nám ukazoval cestu: ven z prázdnoty osmdesátých let, hurá do sebezahleděnosti let devadesátých. Toho desetiletí, kdy jsme my, narození v letech 1965–75, směli konečně sami usednout za volant. A tak se z nás stala zcela automaticky generace Golf.“ Uvažování v generačních kategoriích se v německé společnosti těší dlouholeté oblibě. Kolik jen toho bylo napsáno o generaci průkopníků antiautoritativní výchovy, zdravé výživy a všeobjímajícího internacionalismu, jinak řečeno o „osmašedesátnících“. Ani Illies je nemůže ve svém generačním manifestu zcela opomenout. Někdejším hrdinům studentského hnutí však přisuzuje „třicet let poté“ jedinou funkci: retro. Způsoby generační polemiky přitom mohou být různé. Někdy postačí anekdota. Například: "Maminko, musím zas celý den…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
