Právě teď, v květnu, by u nás začínala nejtvrdší část kampaně pro parlamentní volby - nebýt toho, že se strany před dvěma lety dohodly na volbách předčasných. Proto jsme dnes již v polovině vládnutí sociálních demokratů. Ztratili jsme za tu dobu řadu iluzí, a je to dobře. Po léta jsme byli zvyklí na vlády, které o „všem rozhodují“, a teď se začíná ukazovat, že významnější než všichni politici dohromady jsou podmínky, ve kterých žijeme, a také naše vlastní vůle.
Pevný bod ve vesmíru
Po předčasných volbách a podepsání opoziční smlouvy bylo jasné, že ČSSD a ODS jsou společně u moci jen díky mečiarovsky populistické politice obou jejich předsedů. Socialisté slibovali, že Česko očistí od podvodníků a tunelářů, občanští demokraté zase tvrdili, že zabrání vítězství levice, a tím i obratu doleva, který by mohl zopakovat tragédii února 1948. Většina voličů Miloši Zemanovi a Václavu Klausovi uvěřila. To umožnilo předsedům zavést u nás model „proporční demokracie“, která se nedávno, po vítězství Jörga Haidera ve volbách, začala hroutit v Rakousku. Právě na příkladu situace u našich jižních sousedů nebylo předloni těžké uhodnout, co bude následovat: že si obě strany rozdělí kromě parlamentních výborů i křesla ve státní správě, dozorčích radách státních podniků i samosprávách. Kromě toho se spojenými silami snaží změnit ústavu tak, aby oslabily své ústřední protivníky, jimiž jsou prezident a nezávislá centrální banka. Chtějí změnit volební systém, ačkoli by…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
