Na kraji louky na předměstí moravských Hranic stojí místní starosta a nadšeně popisuje svou vizi. Za pár let tady bude stát zbrusu nová továrna, v níž najdou práci dva tisíce zdejších lidí. Je poslední březnové úterý a skvělou zprávu, která obsadila první místa televizního a tiskového zpravodajství, potvrzuje i zítřejší konference vlády. Ministr Grégr na ní nadšeně popisuje druhou největší světovou továrnu na televizní obrazovky, kterou u Hranic nepostaví nikdo jiný než slavný mezinárodní koncern Philips. Naznačuje plánovaná fabrika, že konečně nastal hospodářský zázrak a že kola průmyslu i hospodářského růstu se roztáčejí? Nebo je pádným důkazem tvrzení, že pohádky o východoevropském tygru definitivně skončily? Vypadá to spíš na druhou možnost. Tradiční české podniky se potácejí v dluzích, žádné větší nové v posledních deseti letech nevznikly - a tak slavíme jako epochální vítězství zprávu, že za několik let u nás kdosi z ciziny postaví halu, v níž budou špatně placení čeští nádeníci stát u pásu v trojsměnném provozu. Opravdu tak musela skončit země, donedávna tolik pyšná na pověst svých průmyslových dělníků a inženýrů? Ve skutečnosti to tak špatné není. Češi se přece jen mohou něčím chlubit. Schopnosti máme, jenom žijeme v jiném světě a globální ekonomika vyžaduje víc, než dosud stačilo.
Nejlepší je důvěra
Požadavky nové doby již před pěti lety ve svém zatím posledním bestselleru popisoval slavný americký sociolog Francis Fukuyama. Název jeho…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
