Jak lvové bijem o mříže, jak lvové v kleci jatí. Možná něco takového cítili mnozí delegáti před víkendovým sjezdem Unie svobody v Nymburku. Klecí, v níž byli chyceni, pak byl pocit, že se strana bude muset během soboty a neděle rozhodnout, kterému křídlu dá přednost, zda tomu, jež by raději spolupracovalo se sociální demokracií, nebo tomu, které se otáčí za Václavem Klausem.
Příliš silný předseda
Několik měsíců před republikovým shromážděním teprve rok staré strany se skutečně zdálo, že jejím jediným smyslem je přidat se k těm vlevo, nebo vpravo. Paradoxní přitom bylo, že ani Miloš Zeman, ani Václav Klaus Unii svobody nikam nezvali. Vlastně jediná strana, která cosi v tomto duchu nabízela, byli lidovci. Ti, jak známo, ve vládě nejsou, ale rádi by do ní vstoupili. Protože se jim tam nechce za podpory komunistů, potřebují unionisty.Hlavně v médiích byl vybudován pocit, že menšinová vláda, držená opoziční smlouvou, má své dny nahnuté a už už se chystá nějaká změna. Pak se zdálo přirozené, že nejdůležitějším výsledkem setkání US v Nymburku může být buď vítězství Vladimíra Mlynáře (levé křídlo), nebo Václava Krásy (pravé křídlo). Do unie byla opět vkládána jakási očekávání jako už před rokem, těsně po jejím vzniku. Orientace se měla měnit podle jmen čerstvě zvolených místopředsedů. Staronový předseda Jan Ruml byl jistý předem. Nikdo proti němu nekandidoval, takže se skutečný střet o hlavu strany, o její novou orientaci, odkládá o rok. Obava…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
