Chce-li cestující z Prahy do Berlína použít linkový autobus, musí počítat s tím, že se v německé metropoli octne mezi druhou a třetí hodinou ranní. Koupí-li si raději jízdenku na vlak, který do Berlína jezdí několikrát denně, zaplatí dvojnásobnou cenu. Tento problém má na svědomí současný způsob aplikace několik desítek let starých ustanovení jistého německého zákona.Oč jde? V zásadě o tolik: požádá-li kdokoli o udělení licence na příslušnou živnost, tedy na určité dopravní spojení, bude mu udělena pouze tehdy, jestliže její dosavadní provozovatel proti tomu nemá námitek. Domnívá-li se však tento dosavadní provozovatel, že sám zajišťuje spojení dostatečně, a případně souhlasí s tím, že svou linku vylepší do podoby návrhu žadatele (rozhodne se vlastně sám realizovat projekt svého potenciálního konkurenta), má žadatel prostě smůlu. Tyto dvě věty nejsou výňatkem z nové Kafkovy povídky. Takhle nějak lze shrnout 13. a 14. paragraf německého zákona o osobní dopravě. Přinejmenším v Berlíně.
Až budete v EU…
Současné jediné autobusové spojení Prahy a Berlína zajišťuje konsorcium šesti firem, čtyř německých a dvou českých. Jde o linku do Hamburku, která Berlínem jen projíždí. To sice vysvětluje, že v Berlíně je jen noční zastávka (můžete dojet ve 2.00 nebo v 3.50 ráno), nikoliv však už to, proč mezi těmito metropolemi neexistuje jiný, standardní autobusový spoj. I do mnohem vzdálenějšího Londýna dnes jezdí autobusy každý den, do dalekého Osla je možno…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
