Před měsícem roku využil nejznámější lupič Maďarska nepozornosti strážců a během své pravidelné procházky po vězeňském dvoře uprchl. Svižně přelezl čtyřmetrovou zeď, dostal se do jedné z kanceláří, tam spletl dohromady prodlužovačky a telefonní kabely a přes nezamřížované okno věznici opustil. Policii trvalo půl dne, než uzavřela všechny výjezdy z hlavního města. Od té doby po uprchlíkovi pátrá, stále bez úspěchu. Nejde tu pouze o příběh lupiče. Celý případ poukazuje i na to, jak se mohou dívat na své Robiny Hoody občané postkomunistické Evropy.
Když selže parťák
Dnes dvaatřicetiletý Attila Ambrus začínal jako brankář jednoho z mála maďarských profesionálních hokejových týmů. Slyšeli jste někdy o maďarském hokeji? Moc to asi nevynášelo. Ambrus, toužící po životě na vysoké noze, hledal možnost, jak si přivydělat. V lednu 1993 začal s pistolí v ruce přepadávat bankovní pobočky, poštovní úřady a cestovky v Budapešti. Postupně navštívil 27 míst a nashromáždil lup v hodnotě 142 milionů forintů (přibližně 22 milionů korun). Většinu akcí absolvoval sám, před časem však podlehl přemlouvání svého mladšího kolegy-hokejisty Gábora Orbána a přibral ho. Neměl to věru dělat.Poslední přepad se konal letos 15. ledna a moc se nevydařil. Ambrus prý byl postupem času při akcích stále hrubší a k zastrašování občas vystřelil do vzduchu z pistole. Jeden takový výstřel uslyšel majitel sousedního obchodu a zavolal policii. Ambrus s kořistí 18 milionů forintů stačil…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
