Únik z každodenních starostí, stresů a neradostných vyhlídek nabízí čas dovolených a spolu s ním i úniková četba na pláž. Jsou jistě tací, kteří i na pobřeží Jadranu budou louskat mimořádně nesrozumitelného francouzského filozofa Derridu, jiní se vyhnou jakékoli četbě, pro většinu však nadále patří k rozinkám na dortu rekreace dobrá „kniha na dovolenou“, plná zábavy a napětí. Kdo dbá na slušnou pověst v kulturních kruzích, únikovým čtivem zpravidla okázale pohrdá. Přesto existuje i pro vzdělance cesta, jak se ponořit do krvavých dobrodružství či cituplných románků. Mohou totiž následovat výmluvné advokáty, kteří mají ve světě vyšší literatury vysokou prestiž, a přesto horují pro lehké čtivo. Klasikem obhajoby je například Karel Čapek, který upozornil na zvláštní étos knížek, v nichž zpravidla „odvážnému štěstí přeje, ale aby ten dotyčný byl odvážný, k tomu je třeba, aby měl jistou praktickou filozofii, dobrý mozek, čilý zájem, sebedůvěru a spoustu jiných optimistických vlastností“. Zatímco „vysoká“ beletrie 20. století seznamuje čtenáře především s maléry různých nešťastníků, u oddechového čtiva si můžeme být jisti, že dobro zvítězí a zlo bude potrestáno. Kafkův Josef K. by tu jistě svůj proces vyhrál.
Staré udice, nové návnady
První výhodou, kterou úniková literatura nabízí, je nezpochybnitelná skutečnost, že se jedná o vyzkoušené zboží. Kdysi jsme o prázdninách vstupovali do imaginárních světů zálesáků, korzárů, drsných detektivů a nezbytných…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
