0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Zahraničí23. 5. 19998 minut

Kosovský precedens

Vratislav Janda

Od zahájení operace NATO na záchranu kosovských Albánců uplynuly dva měsíce. Dva měsíce prudkých debat o právu států Severoatlantické smlouvy zasáhnout mimo alianční teritorium, respektive v jiném případě než na obranu území členské země. Jde o diskusi o mandátu NATO k zásahu v Kosovu. Základní otázka může znít i obecněji: Jaký je možný směr vývoje mezinárodního práva v reakci na etnické a humanitární krize konce dvacátého století?

O co se opírá NATO

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Základním kamenem Severoatlantické aliance je článek 5 Washingtonské smlouvy. Podle tohoto ustanovení se státy NATO dohodly, že ozbrojený útok proti jednomu nebo více z nich budou považovat za útok proti všem a že si vyhrazují si právo kolektivní sebeobrany podle článku 51 Charty OSN.Vedle toho se strategická koncepce NATO, schválená na washingtonském summitu v dubnu 1999, zmiňuje i o tzv. operacích mimo článek 5. Tím se rozumí zásah vně aliančního území. Doktrinální základ takových operací tvoří článek 31, v němž Aliance připomíná svá rozhodnutí týkající se protikrizových operací na Balkáně. Tato šalamounská věta vkládá do strategické koncepce precedens zásahu v Kosovu a otevírá eventualitu operace bez mandátu.

Charta OSN zastarává

Charta OSN, která je v této oblasti hlavním zdrojem mezinárodního práva, připouští dvě výjimky použití síly. První z nich je zmíněný článek 51 Charty OSN, který říká, že nic nebrání právu na individuální nebo kolektivní obranu v situaci, kdy je…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc