0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Domov5. 4. 19994 minuty

Proč jste neřekli ano

Před týdnem se na pražském náměstí Míru uskutečnila první a zatím i poslední česká demonstrace podpory útoků NATO v Jugoslávii. Jak dopadla, je známo: jeden kosovský Albánec během ní zastřelil svého krajana. Policie případ vyřešila velmi rychle: vražda nemá nic společného s bombardováním, mohou za ni dávné spory rodin obou mužů. Nicméně přes svůj privátní ráz upozornil konflikt zdejší média na opomíjenou věc. Totiž že mezi námi žijí lidé, jejichž rodiny, blízcí či přátelé jsou právě teď vystaveni srbským masakrům v Kosovu.

Těžko srovnávat

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Až do pondělního incidentu jsme se z novin dovídali hlavně to, jak zásah NATO vnímají Srbové. Záběry rozbitých výloh v Bělehradu či rozjásaných vesničanů tančících na křídle havarovaného letounu Aliance převažovaly nad neúplnými zprávami z Kosova, jehož obyvatelé samozřejmě prožívají nesrovnatelně větší muka. Vraždění a vyhánění z domovů se dá jen těžko srovnávat se strachem ze zbloudilé bomby. Jak ale snášejí utrpení svých krajanů čeští Albánci? Jedním z demonstrantů na náměstí Míru byl i nápadně elegantně oblečený muž v černém kabátě a drahých lakovkách křestní jméno (xx) Úspěšný podnikatel, kterému patří hotel a několik obchodů v Karlových Varech, má v Kosovu tři děti (7, 8 a 10 let). Až do minulého týdne žili jeho potomci společně s manželkou a starými rodiči v Gjakově (srbsky Djakovica), třicet kilometrů od albánské hranice. „Naposledy jsem s nimi mluvil před třemi dny,“ vypráví podnikatel. "Nevím, jestli…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc