Dějiny jsou neustálé sčítání a odčítání. Zřídka, velmi zřídka se v historii každého národa objevuje i jiný úkon - umocňování. Vstup České republiky do NATO je nepochybně právě takový okamžik. Stojí to za reflexi. Zvláště nyní, když na jedné straně nás od této historické chvíle dělí už pouhé dny a na straně druhé musíme žít v lavině zpráv z fronty urputné války ministrů Zemanovy vlády proti bezpečnostním prověrkám či názorům odborníků, že česká armáda stále nesplňuje taková či onaká technická kritéria. I když to totiž pořád zní neuvěřitelně, po staletích bouřlivých dějin, desítkách válek, po nedávné zkušenosti dvou totalit loď s nápisem Made in Czechia před našima očima právě vplouvá do bezpečného přístavu. A nic na tom nemění skutečnost, že bouře na mořích proto samozřejmě nezeslábnou.
Od projektu krále Jiřího…
I když si to málokdo uvědomuje, svůj zájem o NATO dali Češi najevo už v 15. století ústy Jiřího z Poděbrad. Právě „husitský král“ byl přece prvním iniciátorem široké politicko-vojenské aliance na našem kontinentě. Plán vzniklý v letech 1462–64 předpokládal vytvoření společného parlamentu, který by plnil současně funkci smírčího tribunálu, a ustavení ozbrojených sil udržovaných ze společné pokladny. Projekt získal podporu největšího státu tehdejší Evropy, polsko-litevské federace, a podpořily jej také bohaté a vlivné Benátky. Bohužel vyvolal kvůli vyznání Jiřího z Poděbrad paniku v Římě, který slibný plán nakonec rozmetal.Další pokus o…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
