Známý francouzský historik Jacques Le Goff (v roce 1991 vydalo nakladatelství Odeon jeho rozsáhlou práci Kultura středověké Evropy) zamířil ve své poslední knize na nejistou půdu popularizující literatury pro mládež. V tenké knížce nazvané Evropské dějiny pro děti přibližuje aktuální problematiku sjednocené Evropy těm, jichž se bude brzy bezprostředně týkat. Český překlad vyšel pouhé dva roky po francouzském originálu.
Co je to „Evropa”?
Le Goff se skutečně drží v mezích, které si určil. Nepředstavuje dějiny světa nebo naopak jednotlivých států, ale historii podivného regionu, který je těžké ohraničit a ještě těžší definovat. Přitom zůstává přesvědčen o jeho výsadním postavení (nazývá Evropu „světadílem nejrozvinutější demokracie“) i přirozené jednotě. Své vyprávění nezačíná Sumerem či Egyptem, ale antickým Řeckem, v jehož kultuře hledá „první svědectví o vědomém evropanství“. Poté ovšem ani slovem nezmíní Alexandra Makedonského a zcela přeskakuje helénismus - snad proto, že v sobě měl stejný díl Asie jako Evropy? Navazuje tím, že řecké dědictví obohatili a šířili Římané. V celé západní části římského impéria se mluvilo stejným jazykem a muži sloužili ve stejné armádě - „první předobraz Evropy budoucí“. Z Říma se rychle dostáváme k barbarským královstvím a dynastii franckých Karlovců. "Karolinská říše byla dlouhou dobu jakýmsi srdcem Evropy. (…) Karel Veliký a jeho rádci po sobě zanechali hrubý nárys společné evropské civilizace.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
