0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Zahraničí25. 1. 19984 minuty

Kdy brát vážně hrozbu

Má smysl zakazovat politické strany? Odpůrcům této myšlenky nyní přibyl další kamínek do mozaiky příkladů marnosti takového počínání. V pátek 16. ledna turecký ústavní soud postavil mimo zákon islámskou Stranu prosperity Necmettina Erbakana. A již v pondělí 19. ledna přinesly světové agentury zprávy, že turečtí islamisté chystají stranu pod jiným názvem. Podívejme se na tento případ blíže. Mohl by totiž svádět k myšlence, že Turecko si připravuje osud Alžírska. I tam přece začalo krveprolití postavením islamistů mimo zákon.

Alžírsko: armáda v ulicích

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Jsou známy mnohé případy zákazů politických stran včetně těch variant, kdy zákaz po předchozím puči nadekretovaly vojenské junty. V dějinách ústavního práva bychom však asi jen těžko hledali kauzu, kdy byla v demokratických poměrech zakázána nejsilnější politická strana v zemi (150 křesel z celkových 550), strana zvolená ve svobodných volbách, a navíc strana, jíž předsedá nedávný premiér. Z těchto důvodů si také Turecko vysloužilo kritiku z Ameriky i západní Evropy. Ale paralely s Alžírskem nemají velké opodstatnění. Ohlédněme se pár let nazpět.

Dne 26. prosince 1991, v prvním kole svobodných parlamentních voleb, získala alžírská Fronta islámské spásy drtivou převahu a vše nasvědčovalo tomu, že ve druhém kole, plánovaném na 16. leden 1992, tuto převahu ještě posílí. Jenže mezitím armáda obsadila strategické body v zemi, prohlásila, že přebírá moc, zrušila druhé kolo voleb a zahájila represe…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc