Časy se mění, studená válka mizí v zapomnění, ale geopolitická hra na trojúhelník mezi Washingtonem, Pekingem a Moskvou dál běží na plné obrátky. Jestliže ovšem v 70. letech Moskva neustále obviňovala Američany, že hrají „čínskou kartu“, aby obklíčili a zničili Sovětský svaz, dnes po této kartě sahá právě ona. Přesněji - sahala. Průběh rusko-čínského summitu v Moskvě totiž minulý týden v tomto ohledu naznačil zcela klíčovou změnu.
Mezi Evropou a Asií
Když se roku 1991 Sovětský svaz stáhl ze střední Evropy, rozpadl se a mnoho národů, které okupoval (především Ukrajinci), se emancipovalo a přerušil se tak třísetletý, navzdory třem kostýmům - monarchie Romanovců, komunismu a gorbačovské perestrojky - kontinuální běh ruských dějin. Rusko zbavené imperiálních základů začalo kormidlovat bez nápadů, co se sebou samým. Boris Jelcin si toho byl vědom a po svém druhém zvolení prezidentem uložil svým poradcům, aby vypracovali „novou národní ideu“. Sám Jelcin v obavách, že abstraktní demokracie nepostačí, sáhl zpočátku po imperiální rétorice svých politických konkurentů Žirinovského a Zjuganova, až zjistil, že Rusy to nijak neintegruje. Pak zkoušel různé nápady. Jednou více zdůrazňoval význam státu, pak zase udržení nedělitelného území. Jednou zdůrazňoval evropskost Ruska, poté zase jeho asijskost.V téže době se ruská zahraniční politika houpala ode zdi ke zdi. Vize euroasijské konfederace se rozpadla stejně rychle jako počáteční Gorbačovova iluze, že lze…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
