Zatímco západní svět napjatě čeká, zda se jugoslávský vůdce Slobodan Miloševič podrobí podmínkám mezinárodního společenství a odvrátí tak hrozící útok NATO, pro českou politickou elitu jako by se minulý týden celý balkánský problém uzavřel. Lze tak soudit aspoň podle překvapení, s jakým politici reagují na otázku ohledně našeho příspěvku k akci demokratického světa, který se snaží zastavit vraždy civilistů v Kosovu. Zdá se naopak, jako by dočasným křehkým příměřím svitla naděje i Čechům: ani tentokrát snad nebude třeba nasazovat za „společně sdílené ideály“ s našimi spojenci v NATO krk.
Čech a Srb bratry jsou
Premiér Zeman nabídl před dvěma týdny v Bruselu Alianci coby náš podíl na celé operaci vojenskou nemocnici, umístěnou pokud možno někde hluboko v týlu. Kdo čekal, že toto nenápadné připojení k téměř už oficiálním spojencům vyvolá maximálně protesty pro svou krotkost, musel být překvapen. I proti naší „nemocniční“ účasti se zvedla vlna odporu. Veteráni z války o Kuvajt v televizi varovali, že naši lékaři budou na kosovské půdě považováni za teroristy a okamžitě stříleni. Komunistický poslanec Václav Exner navrhl parlamentu zakázat usnesením vládě, aby nevycházela vstříc „válečné agresi NATO vůči suverénnímu státu“ a pro Exnerův názor se vedle komunistů zvedlo dvanáct rukou z lavic sociální demokracie. Mezi zastánci Miloševičovy Jugoslávie se přitom ocitl třeba Karel Šplíchal, až donedávna vážný kandidát na místopředsedu ČSSD, který se těší…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
