Obraz prezidenta se u nás po desetiletí spojoval především s postavou T. G. Masaryka, který představoval zástupný symbol archetypu moudrého, vždy spravedlivého vladaře. Masaryk měl mimořádnou osobní autoritu: předseda Senátu, důvodně podezřelý z korupce, rezignoval několik týdnů poté, co mu Masaryk na Nový rok nepodal ruku. Svým důrazem na etické principy se stal měřítkem politické kultury. Čněl nad stranami a choval se vůči nim jako politicky nezávislý strážce demokratického majáku. Proto u nás nebývala prezidentská volba nějakým izolovaným aktem, ale vždy se v ní zrcadlily všechny peripetie na politické scéně a patřila k nejdůležitějším událostem v životě celé společnosti.
Osvoboditel
Poprvé byl TGM zvolen do čela státu v listopadu 1918, když ještě dlel v zahraničí. Volba byla spíše revolučním aktem - stačilo prohlásit změnu státní formy na republiku a doporučit Masaryka za prezidenta, což přivítali poslanci potleskem. Toto období odpovídalo tehdejším radikálně demokratickým představám a prezidentská pravomoc byla silně omezena. Masaryk se však s daným stavem neztotožnil a dokázal si zjednat značný respekt. Záhy se kolem něho vytvořila skupina reprezentantů politických stran, ale i bankéřů či umělců (tzv. Hrad), jejichž prostřednictvím mohl uplatňovat svůj vliv na společenské dění. V roce 1919 prosadil například snížení věkové hranice prezidenta na 35 let, což byla zřetelná příprava Benešova nástupnictví.
Ani pozdější ústava nepřiznala…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
