Co s flotilou, když nejsou ryby

Nebýt fotbalového mužstva, se kterým se česká reprezentace setkává v kvalifikacích na mistrovství světa a Evropy, asi by se o Faerských ostrovech v Česku příliš nemluvilo. To však neznamená, že se na Faerech, dánském autonomním území v severním Atlantiku, nic neděje. V posledním desetiletí zažili Faeřané značně dramatický ekonomický vývoj, zároveň byl výrazně přehodnocen vztah k Dánsku. Letos 10. června uzavřela ostrovní samospráva s kodaňskou vládou dohodu, jež otvírá cestu k postupnému osamostatnění ostrovů. Máme-li odpovědět na otázku, proč chtějí Faeřané po více než šestisetletém soužití opustit svazek s Dánským královstvím, musíme se podívat na půlstoletí, které uběhlo od zavedení faerské samosprávy v roce 1948.

V autonomii blahobytu

Na první pohled vypadá dohoda o autonomii (viz rámeček) téměř idylicky. Faeřané si vládnou víceméně sami a Dánsko jim pouze v některých oblastech pomáhá a reprezentuje je navenek. Slabinou dohody je však fakt, že neříká nic o ekonomických vztazích. V praxi fungovalo zprvu uspořádání, kde Dánsko dodatečně platilo část účtu faerské vlády, později byla pomoc změněna na tzv. blokový příspěvek. Když se v 60. letech utvářel na Faerských ostrovech stát blahobytu, byla velká část investic financována z Dánska. Faeřané se naučili, že když někde chyběly peníze, Dánsko nakonec stejně zaplatilo. Politici tak necítili bezprostřední souvislost mezi svými rozhodnutími a jejich finančními následky. Důležitou roli sehrála i…