V letech 1994 a 1995 nekupovali čeští distributoři prakticky žádné zajímavé filmy. Ty začaly divákům chybět a díky iniciativě nadšenců jich u nás dnes obíhá několik desítek - jenže zase není, kde je hrát. Kina se hromadně zavírají a jejich zbytek nijak nepostačuje počtu nakoupených filmů. Překážkou jsou často i majitelé kin. Ti se při nákupu neřídí uměleckým vkusem, ale masivní reklamou a výsledky průzkumů návštěvnosti. Navíc existuje teorie, že se Hollywoodu vyplatí blokovat evropská kina i za cenu ztrát - je to pořád levnější než pustit do nich domácí konkurenci. Loni na spletitý konkurenční boj doplatila řada dobrých filmů: třeba Rappenauův Husar na střeše, Widerbergovo Všechno je, jak má být, Robbinsův Mrtvý muž přichází a v poslední době Michálkovo Zapomenuté světlo.
Projekt 100 pořádá česká Asociace filmových klubů prostřednictvím Jiřího Králíka letos potřetí. Cílem je nakupovat nejméně deset let po sobě deset slavných filmů a promítat je jako ucelenou kolekci. Je to i ve světovém měřítku ojedinělý pokus, jak dostat co nejlevněji co největší počet uměleckých filmů k co největšímu počtu diváků. Zatímco většina distributorů zná hlavně své partnery v zahraničí, Králík spoléhá hlavně na vlastní orientaci v domácím prostředí: zná se osobně s vedoucími všech kin v republice, kteří jsou ochotni jeho desítku filmů hrát. Každý rok uvádí Projekt 100 klasické filmy, které se u nás nepromítaly před rokem 1990, a nová díla prověřená hlavně na festivalech. Tu a tam něco…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
