Zakladatel socialismu hrabě Saint-Simon přišel v roce 1803 s nápadem, aby volené kolegium jednadvaceti nejlepších vědců nahradilo papeže v roli nejvyššího Božího zástupce. Pomocí božské vědy pak měli konečně uskutečnit ráj na Zemi. Ideál nezadržitelného vědeckého pokroku poté dlouhá léta vyznávali nejen socialisté, druhá půle dvacátého století však přinesla vystřízlivění. Vědci, kteří se zabývali více výzkumem než ideologií, totiž poznali, že každý jejich objev sice odpovídá na některé otázky, daleko víc nových ale otevírá.
V českých zemích se na všemohoucnost vědy přísahalo ještě nedávno a komunistická vláda téměř dvě stě tisíc tuzemských vědců podporovala na zdejší poměry vskutku královsky - podle svých vlastních údajů jim v roce 1989 poslala 21 miliard korun a odpovědným úředníkům ani nevadilo, že naprostá většina z příjemců těchto peněz neobstojí v mezinárodním srovnání. Pád do reality byl krutý. Vědců zbylo padesát tisíc a letos se od státu museli spokojit se sedmi miliardami, v reálných cenách tedy s desetinou předlistopadových dotací. Znamená to, že česká věda bojuje o přežití? V každém případě není dost peněz pro neschopné a rozhodování o tom, kteří vědci mají úroveň a zaslouží si podporu, se stává otázkou dne.
Tituly od Husáka
Výzkumníci, kteří umějí prodávat své objevy podnikatelům, o peníze strach mít nemusí. Investice z veřejné kasy ale potřebují badatelé pracující v základním výzkumu - jejich práce se totiž zpravidla využije až…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
