Mezi pragmatismem a podporou

Páteční schůzka Mečiar - Klaus začala překvapivě. Těsně poté, co český premiér vystoupil před piešťanským hotelem Thermia z pancéřovaného BMW slovenské vlády, ho přítomná skupina důchodců zahrnula potleskem snad ještě větším, než jakým těsně předtím přivítali svůj skutečný idol - Mečiara. Některé přítomné překvapil i samotný závěr česko-slovenského summitu, kdy na konci společné tiskovky Václav Klaus veřejně pokáral redaktora Novy za přílišnou snahu dobrat se k odpovědi - šlo přitom o dotaz, zda se mluvilo i o pokračujících Mečiarových útocích na český tisk. Jak se později ukázalo, obě zmíněné příhody byly tím nejzajímavějším, co Piešťany nabídly.

Ta první potvrdila, že českého premiéra mají na Slovensku v lásce nejen marginální skupinky zastánců volného trhu, ale i fašistoidní vrstva těch, kteří považují domácí demokraty za extremisty, domácí Maďary za iredentisty a celý západní svět za protislovenskou kliku. Půvabná příhoda s Novou zase ukázala, že Klausův pohled na česká média se od Mečiarova (slovenský premiér se před časem dostal podle newyorského Výboru na ochranu novinářů mezi deset největších nepřátel tisku na světě) zase až tak neliší.

Komerční banka nad zlato

Samotné rokování slovenského a českého premiéra v Piešťanech nepřineslo žádný reálný výsledek. O majetkových otázkách se obě delegace nedohodly, deklarovaná vzájemná podpora při vstupu do integračních seskupení je při dnešní pozici Slovenska zjevně prázdné gesto. Jediným …