Čelem k Vichy

„Vichy je naše Atlantida: utajený a zapomenutý kontinent.“ Titulek z francouzského časopisu L'Evenement du jeudi snad nejlépe vystihuje celonárodní diskusi, jež se v těchto dnech ve Francii opět rozhořela. Proč zrovna teď? V úterý 8. října totiž začíná proces s bývalým (v letech 1942–44) generálním tajemníkem prefektury v Bordeaux, dnes sedmaosmdesátiletým Mauricem Paponem. Podle znění žaloby tento vysoký státní úředník na žádost německých orgánů organizoval a kontroloval deportaci 1560 Židů z neokupované části Francie do internačních táborů Mérignac a Drancy, jež představovaly pro většinu zadržených jen přestupní stanici na cestě do vyhlazovacích lágrů ve východní Evropě.

Chtěli jsme zapomenout

O francouzské kolaboraci za druhé světové války, a speciálně o spolupráci vichystického režimu s nacisty se ve Francii mlčelo dlouhá desetiletí nebo se bagatelizovala na jedince fanaticky oddané Němcům (například Joseph Darnand, vůdce krvavých Milic, či Pierre Laval, Pétainův premiér a ministr vnitra i zahraničí). Podle údajů z knihy Herberta Lottmana „Očista 1943–1953“ bylo v prvních týdnech po osvobození popraveno bez soudu asi 10 000 kolaborantů. V následujících letech pak řádný tribunál odsoudil k smrti 6763 osob, z toho dvě třetiny v nepřítomnosti. Rozsudek byl nakonec vykonán nad 767 spolupracovníky německé okupační moci, zbývajícím byl nejvyšší trest pozměněn na doživotní vězení.

Jak ale ukázala už v roce 1967 kniha Clauda Lévyho a Paula…