Dopisy

Kdo tu má strach?

Redaktor Petr Holub v článku Havel jako bezdomovec (Respekt č. 3/97) napsal, že se snad v budoucnu běžný pacient pokusí překonat zažitý strach před lékařem. Mají ale opravdu nemocní strach z lékaře? Rozhodneme-li se jít k lékaři, máme opravdu strach z něho, nebo strach o své zdraví, respektive strach z nemoci?

Dospělí lidé se chodí dobrovolně bát na poutích do zámků hrůzy. Nemyslím si, že by české zdravotnictví po revoluci bylo z pohledu nemocného oním zámkem hrůzy. Jak jistě pan redaktor ví, privatizace zdravotnictví (asi 80 % ambulantní složky) a možnost nadstandardního nemocničního ošetření vytvářejí širokou možnost volby jít tam, kde se nebudu bát. Před revolucí jsme chodili tam, kam jsme podle místa bydliště patřili, a často se nám tam z různých příčin jít nechtělo. Dnes nemusíme, máme možnost volby. Tedy jaký strach? Nebo že bychom se báli všech?

Jsme opravdu v „absolutní moci“, kterou mají lékaři nad svými pacienty? Co to je absolutní moc? Když nastoupím do letadla, jsem přece poté, co jsem dal letecké společnosti, resp. pilotovi a posádce letadla, svou důvěru, také v jejich absolutní moci. S tím se nedá nic dělat. Před letem mám samozřejmě možnost si leteckou společnost svobodně zvolit. Rozdíl mezi cestou v letadle a léčením je v tom, že z letadla během letu nemohu vystoupit, když začnu mít nějaké pochybnosti, zatímco léčení mohu v každé…