Beneš byl velký člověk
Jako jeden z mála těch, kteří se ještě stýkali s prezidentem Benešem, musím reagovat na rozhovor s profesorem Zbyňkem Zemanem (Respekt č. 31/97). Některé z jeho názorů jsou velmi zajímavé, ale mám dojem, že řada z nich je mylná. Je pravda, že Beneš dělal dojem chladného muže a „úředníka“, ale ve skutečnosti byl neobyčejně schopný a přemýšlivý.
Mluvil jsem s ním za různých okolností, ale moje nejživější vzpomínka je na dva dny, které jsem s ním strávil na univerzitě v Chicagu v červenci 1939. Během této konverzace Beneš popsal, co očekává v budoucnu, a já jsem si to tehdy poznamenal. Víceméně doslova řekl: „Čekám brzkou válku. Francie padne v prvém nárazu. Anglie vydrží, ale bude na tom špatně. Rozhodnutí padne, teprve až Sovětský svaz a po něm Amerika zakročí vojensky, a i tak to bude trvat řadu let. Já odjedu za několik týdnů do Londýna, kde utvořím vládu v exilu. Do Prahy se vrátím jako prezident.“ Tehdy jsem měl dojem, že Beneš musí mít vidiny, ale pak jsem během války znovu a znovu obdivoval jeho jasnozřivost.
Profesor Zeman kritizuje československé vlády a Beneše, že se nedohodli s německou menšinou a že se nevypořádali „se stížnostmi sudetských Němců“. Zapomíná ale, že zejména Masaryk stále upozorňoval na nutnost vycházet s Němci, a co více, že už ve 20. letech německé strany vstoupily do vlády, že jsme měli německé ministry atd. Dokonce i po…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 18 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
