Kdo by to platil
Dosti značná část české populace začala najednou tvrdit, že za komunismu se lidem vedlo líp a že to ti herci, studenti a Havel v roce 1989 neměli dělat, že se to mělo nechat tak, jak to fungovalo dlouhá léta. Měli jsme své jisté, v obchodech toho moc nebylo, ale něco se sehnalo, do zahraničí se nemohlo volně jezdit, ale my tam stejně nejezdíme, do kostela se taky moc nemohlo, ale co bychom tam dělali, česká jablka jsou taky dobrá, a kdo potřebuje v lednu hrozny a jahody. Bylo nám dobře, teď je hůř. Tak jsem si vzpomněl, jak to vlastně bylo. Sovětské impérium nebylo tolik založené na vykořisťování porobených zemí, ale spíše na tom, že je podporovalo. Těžké miliardy rublů šly z SSSR do evropských socialistických zemí, na Kubu, do Severní Koreje Vietnamu, Laosu a Kambodže, do Angoly, Tanzanie, Nikaraguy, Etiopie. Impérium rostlo jedna radost, ale bylo čím dál dražší. Po roce 1968 bylo třeba vytvořit z Čechů šťastný národ. Moc toho nenapracovali, ale stavěli si chaty v lesích a tam si užívali. Kdo to platil? Z mozolů české dělnické třídy to nevzniklo. Už v osmdesátých letech spočítali američtí národohospodáři Vaňous, Marrese, Valerie Bunce a další, že Sovětský svaz podporuje ekonomiku svých vazalských států asi sedmi procenty svého hrubého národního důchodu, deseti miliardami dolarů každý rok. Tehdejší Československo například dostávalo za své dosti podřadné zboží od SSSR o padesát procent víc než na světových trzích. Suroviny a naftu mělo…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 19 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
