Mír v Bosně kolabuje, shodují se novinové titulky. USA a země západní Evropy přerušily s Bosnou diplomatické vztahy, dokud tři tamní komunity nesplní některé body předloňské daytonské smlouvy. Jde o to, aby se dohodly na jmenování velvyslanců v cizině, na vystavování společných pasů a na společné vlajce. Tyto věci opravdu nevypadají růžově. Podívejme se však na to, jak žijí lidé v oblastech mimo „velký svět“ politiky.
Emigranti se vracejí
Velika Kladuša je nejzápadnější město v Bosně i nejzápadnější přirozená výspa islámu. Leží přímo na hranici s Chorvatskem, respektive s bývalou Srbskou Krajinou. Na první pohled by nikdo nepoznal, že přijíždí do země donedávna těžce zkoušené válkou. Nejen proto, že sousední chorvatské kraje nevypadají o mnoho lépe a hraniční přechod je téměř nehlídaný.
Tento region býval nejchudší v Jugoslávii, a paradoxně právě proto patří dnes k nejbohatším. Chudoba donutila mnoho lidí hledat práci v zahraničí. Z oblasti čítající 55 000 obyvatel odcházelo každý rok 1500 lidí na sezonní práce především do Německa a Rakouska. Řada z nich tam už zůstala. Dnes má skoro každá rodina v cizině někoho, kdo ji podporuje. Místní lidé ctí tradice a řada emigrantů se vrací. Někteří nastálo, jiní jen krátce na návštěvu. Ve městě jezdí mnoho aut se značkami Německa, Rakouska či Slovinska, ale nejvíce jich patří místním. Přitom, jak říká policejní šéf Fikret Hadzič, tu mají nejméně aut z celého Unsko-sanského kantonu, neboť za srbské…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
