Zbavit se přebytečného

Snad to bude pochopeno tak, jak má být, což znamená obdivně, napíše-li se zde, že nový román Edy Kriseové Kočičí životy budí svou kvalitou v pisateli úctu. Autorku měl dosud totiž za sice „interesantní“ postavu české prózy, avšak existující v poměrně jednoduše ohraničitelném teritoriu lyrizovaných kvazimysterií, v nichž se stereotypně předvádí cosi jako kritika racionálního modelu světa, a to za pomoci různě poetizovaných podivínů, snících panen a zanícených tirád. Na vzniku tohoto dojmu se pak podepsal též její pověstný Životopis Václava Havla, který pak Kriseové nejeden pretendent na tuto práci přímo obil o tvář. Kriseová přitom měla vždy zároveň své ctitele a entuziastické vykladače: například Zdeňka Rotrekla, který její prózu Klíční kůstka netopýra ve svém interpretačním miráklu (jmenoval se Danse macabre) zařadil jako jeden z projevů obnovujícího se barokního fenoménu současnosti (jak je nazván sborník, v němž se příslušná stať nalézá, Praha 1995). Jenomže to na skeptického - ba i zaujatého - pisatele bylo přece jen příliš chtěné a okázalé, zkrátka nepřesvědčilo ho to. Skutečný otřes všemi pseudojistotami, jež se týkaly „jasného případu“ Edy Krisové, přišel až nyní, s románem Kočičí životy. Je to jistě autorčina kniha nejlepší a nejjistější, dílo, jež má tu sílu, že vrhá zpětné světlo i na texty předchozí a vybízí k jejich novému čtení.

Ženská zkušenost

Román Kočičí životy se otvírá silným obrazem: nešťastná osmiletá dívka Aňa, potomek…