LAURENT BAZAC-BILLAUD (nar. 1968 v Limoges) studoval politologii a historii na univerzitě v Bordeaux. Od r. 1992 žije v Praze, kde působí ve Francouzském ústavu pro výzkum ve společenských vědách (CEFRES) a jako asistent v Etnologickém institutu Filozofické fakulty UK. Na pařížské Ecole des Hautes Etudes en Scinces Sociales připravuje dizertaci o svém etnologickém výzkumu sídliště Jihozápadní město v Praze 13, který vede již několik let. Je spoluautorem dokumentárního film o tomto výzkumu, který měl premiéru letos v květnu.
Proč jste si vybral k životu právě Čechy?
Dostal jsem tu místo, ale také mě zajímalo, co se tady stalo po roce 1989, a chtěl jsem žít v živém prostoru, kde se všechno mění.
Napsal jste nedávno o Praze, že je jedním z „klenotů evropské kultury, který reprezentuje všechna století, epochy a styly a že toto dědictví bylo uchováno takřka zázrakem, když uvážíme polohu města v ohnisku staletých konfliktů“. Proč vás z Prahy zaujalo nejvíc sídliště?
Byla to souhra náhod. Provázel jsem po městě dva francouzské antropology, Jeana Bazina a Michele de la Pradellovou. Ukázal jsem jim i Jihozápadní Město. Říkali mi, že je to zajímavý a překvapivý prostor a že bych v něm mohl udělat etnologický výzkum. Mně se do toho nejdřív moc nechtělo, protože mě víc zajímalo, jak se vytvářejí politické systémy. Ale potom jsem si to rozmyslel a začal jsem sídliště zkoumat jako etnolog.
Lidé se chovají…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
