Nevyčerpatelným klišé knižních referentů je variace na tuto větu: „Na redakčním stole se nám sešly tyto knižní novinky…“ Načež následuje sled několika recenzních glos, v nichž se o knihách - které měly tu smůlu, že „se sešly“ - cosi napíše. Má-li recenzent chuť a dostatek syntetizujících sklonů, připojí jakousi úvahu o tom, co ta díla spojuje a čeho je to příznakem. Tyto hromadné exekuce prováděl ve svém Zápisníku pravidelně i F. X. Šalda. Již jména jeho statí mluví jasnou řečí - „Dvanáct nových českých románů“ nebo „Hromádka moderní české beletrie“ či „Glosa k několika moderním románům českým“ a tak podobně. Šalda šel většinou okamžitě „in medias res“, tedy k samotným knihám, což zde učiníme rovněž, přičemž si ale na stůl nenaložíme více než dvě prózy, které před nedávnem vyšly v Českém spisovateli v edici Česká próza.
Za co nemůže kocour
Za všechno může kocour - tak se jmenuje román Jiřího Kamena (nar. 1951), dlouholetého redaktora kulturní stanice ČR Vltava. Kamen je autorem próz (biografické práce o E. A. Longenovi Toulavý kůň, a především psychologický román Ten druhý jsem já), které měly tu nešťastnou povahu, že byly sice napsány velmi kultivovaně a disciplinovaně, patrná na nich byla spisovatelova literární vzdělanost, důkladná příprava a preciznost, zkrátka všechno znaky slušného chování - a vlastně jim toho nešlo moc vytknout. Až na jednu věc: jako by jim chyběl temperament - tedy onen autorský dráp, který se do těla textu od první…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
