V májových dnech, v nichž u nás splývají kromě Svátku práce a Dne osvobození vzájemně nesouvisející oslavy národa zaštítěného Máchou a Smetanou, byl po důkladné rekonstrukci znovu otevřen pražský Obecní dům. Nadšení, s jakým naše veřejnost a její média přivítaly znovuotevření budovy, která pro své schopnosti a ambice reprezentovat českou moderní společnost získala označení Reprezentační, nese s sebou jako každá moderní mytizace kulturní či politické hodnoty mnohá úskalí. Bylo by škoda nechat se jen oblažit fanfárami a ztratit možnost kriticky docenit dílo samo.
Svůdná bezbrannost
Stav a potřeby naší současné kultury výrazně podmínily a odstínily úspěch, s kterým se architektonické dílo doplněné výstavou „Důvěrný prostor - nová dálka - Umění pražské secese“ u nás setkává. Výstava se snaží dát budově nejen akcent vyvrcholení, ale i model interpretace toho, čím Obecní dům pro českou společnost byl a čím se v té které její dnešní vrstvě a tendenci opět stává.
Obecní dům byl projektován a budován v rozmezí let 1903, kdy v soutěži vypsané pražským magistrátem vznikly první jeho architektonické návrhy, a 1912, kdy byl otevřen. Vznikl v době, v níž si Praha mohla na základě svého progresivního ekonomického růstu a politického významu takový stánek dovolit. Pro jeho stavbu už nebyla tak důležitá vůle národa, který si ze soukromých prostředků postavil svou kulturní svatyni - pražské Národní divadlo. Základem jeho stavby byl život Prahy, která se…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 19 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
