Kinshasa jako by z oka vypadla neidentifikovanému městu z prvního dílu kultovní filmové trilogie „Šílený Max“ s Melem Gibsonem. Zdevastované věžáky, mnohdy s okny zatlučenými prkny, kolem nich vysoké ploty s ostnatým drátem, mezi nimi léta neopravované vozovky. Ani čtyři roky po poslední vlně nepokojů, kdy vládní vojáci vyrabovali vlastní hlavní město, se ještě Kinshasa plně nevzpamatovala. Ti úspěšní své bohatství skrývají za oprýskanými fasádami. V rozbahněných, na první pohled zapadlých ulicích se ale zasvěcenému může tu a tam otevřít pohled na krásnou vilu či stylovou draze zařízenou restauraci.
Tak působí metropole Zairu, třetí největší země Afriky, jíž od roku 1965 vládne služebně nejstarší diktátor černého kontinentu a která se nyní ocitá na prvních stránkách světového tisku: povstalci totiž ovládli celou východní část Zairu a o předminulém víkendu dobyli Kisangani, jeho páté největší město. Podívejme se na dění, které této rebelii předcházelo.
Každá změna byla k horšímu
Když v únoru 1948 otevřelo ještě demokratické Československo svůj teprve druhý konzulát v subsaharské Africe v Léopoldville (dnešní Kinshase), hlavním městě tehdejšího Belgického Konga, jasně tím dalo najevo, jaký význam a perspektivy tato země má. Ještě v roce 1960, kdy byla vyhlášena nezávislost Konga-Léopoldville, tento optimismus sdílel celý svět. Neuvěřitelné nerostné bohatství, na africké poměry slušná infrastruktura, a navíc strategické umístění na hranici…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
