Počátkem března, po svém návratu do politiky, pronesl Boris Jelcin velmi kritický projev před oběma komorami parlamentu a poté se pustil do změn (Respekt č. 11/97). Zprvu prohlásil, že restrukturalizace vlády, na níž se má podílet její předseda Viktor Černomyrdin i Anatolij Čubajs, jmenovaný prvním vicepremiérem (a současně ministrem financí), nepotrvá déle než týden. Další vývoj však prokázal, že byť je Jelcin v prezidentském systému Ruska prakticky všemohoucí, ani zdaleka nemůže ovlivnit všechny okolnosti, jež určují jeho kroky.
Pozor na dumu
Otázka Černomyrdinova setrvání v úřadě má prozaickou příčinu. Hodlá-li Jelcin skutečně urychlit ekonomické reformy, musí do přestavěné ruské vlády dosadit osobnosti schopné a ochotné přijímat řadu navýsost nepopulárních opatření, kroků, jež vyvolají tvrdý odpor u převážně opozičního parlamentu, zvláště jeho dolní komory, Státní dumy.
Pokud by vznikla zcela nová vláda s novým premiérem, musela by ji schvalovat právě duma. Ale pokud Černomyrdin setrvává v úřadě premiéra, zatímco ve vládě probíhají personální změny a posuny v sebevětším rozsahu, souhlas dumy není nutný. Prezident Jelcin tedy jen oddaluje nevyhnutelný konflikt mezi mocí výkonnou a zákonodárnou, který nutně nastane, až vláda začne provádět skutečně reformní politiku, s níž opozice zásadně nesouhlasí.
Jelcinův opatrný postoj, jenž předchází zápornou reakci…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
