V parlamentu již leží několik návrhů novel zákonů týkajících se cenných papírů, postavení drobných akcionářů, činnosti burzy, investičních společností a fondů. Všechny mají nasměrovat fungování českého finančního trhu do standardních poloh. Mezi jeho nejdiskutovanější účastníky patří i investiční privatizační fondy. Výjimečně vynášené do nebes, pravidelně podezřívané a zatracované.
Kolektivní investování
Podle obecné definice patří investiční fondy mezi zprostředkovatelské instituce, které vyhledávají a shromažďují volné finance a investují je do míst, kde je po nich poptávka a kde by mohlo dojít k jejich zhodnocení (cenné papíry, nemovitosti). Na rozdíl od komerčních bank, pojišťoven, penzijních fondů nebo družstevních záložen dávají ovšem investiční fondy poměrně malé garance. Fond emituje své vlastní cenné papíry a podílníci pak získávají nárok na podíl z výnosu hospodaření společností, do nichž fond investoval. Uvedený podíl je ovšem z logiky věci veličinou proměnnou a neznámou. Tento fakt zcela neeliminuje ani rozložení investičního rizika do rozumného spektra portfolia, tedy umístění kapitálu do více (pokud možno) spolehlivých účastí. A právě tento moment je ústředním bodem role investičních společností a fondů na finančních trzích a při vykonávání vlastnických práv ve společnostech, jejichž akcie vlastní.Základní otázka zní: Je fond pouze neutrálním zprostředkovatelem finančních toků a správcem portfolia, nebo je navíc i vykonavatelem…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 24 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
