Začněme oklikou: minulý týden odvysílal první program německé televize dokument z polsko-německého pohraničí. Na konci si jeho autoři před kameru postavili asi devítiletého chlapce z německého městečka: „Co je to NDR?“ zeptali se ho. „Německá demokratická republika,“ vykoktal po chvíli. „A co to znamená?“ pokračovali nemilosrdně dál. „No, bylo to něco s válkou - anebo tak nějak.“ - „S kterou válkou?“ - „Nevím přesně, někdy v 18. století, když… Němci bojovali… už přesně nevím s kým.“ Při pohledu na toto dítě bývalých občanů bývalé NDR musel nejeden z těch, kteří zažili komunismus, podlehnout sentimentu.Co potom mají říkat ti, kteří dodnes s komunistickými manýry zápasí? To už jsme se z polsko-německého pohraničí přesunuli do slovenského vnitrozemí. Deset až dvacet tisíc lidí, kteří se minulou středu sešli na bratislavském náměstí SNP, tam tentokrát nepřivedly politické strany - těm by se to možná ani nepodařilo. Přivedli je tam herci. Slovenské národní divadlo totiž minulý týden vstoupilo do jednodenní stávky.
Síla tváře v mediálním věku
Ministr Hudec, proti němuž hlavní proud nespokojenosti míří, by neměl být překvapen. Stávka totiž reagovala na potlačování nejenom „podezřelých kosmopolitních umělců“ (například dramaturg SND a bývalý místopředseda Čarnogurského vlády Martin Porubjak), ale i vládě donedávna blízkých a bezproblémových lidí (například právě odvolaný generální ředitel SND Dušan Jamrich, který chodil poctivě recitovat na večírky…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
