Francouzský prezident Chirac podnikl za 14 měsíců svého mandátu nebývale mnoho cest do Afriky. Při poslední z nich pronesl v konžském Brazavillu myšlenky, které můžeme označit za novou africkou doktrínu Francie. Na rozdíl od pojetí Francoise Mitterranda - zhruba řečeno: podpoříme ty, kteří prohlubují demokracii - sází především na stabilitu.
Kam se vydá Paříž
Už příchod Jacquese Chiraka do Elysejského paláce vyvolal řadu otázek a očekávání. Na rozdíl od francouzské veřejnosti, jež do něho vkládala naděje kvůli domácím problémům, svět očekával spíše nové vymezení zahraniční politiky. Za epochy Francoise Mitterranda se francouzská diplomacie stávala čím dál tím anachroničtější. Zprvu to příliš nevadilo, neboť v osmdesátých letech bylo ještě globální politické klima pro mitterrandismus příznivé. Zlom ovšem nastal po konci studené války, rozpadu sovětského bloku a narůstání ekonomických potíží členských států Evropské unie.Francie se tak v rámci mezinárodního společenství několikrát dostala do slepé uličky. Mitterrand podporoval sovětského pučistu Janajeva, jen neochotně souhlasil se sjednocením Německa, do poslední chvíle odkládal francouzskou účast ve válce v Perském zálivu, projevil značnou nepružnost při válce v bývalé Jugoslávii, autoritativně prosazoval maastrichtskou smlouvu o měnové unii v době vrcholící ekonomické recese. Po Chirakově inauguraci proto vyvstala otázka: kudy, kam a za jakými prioritami se nová zahraniční politika Paříže vydá.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
