Na nedávném summitu G7 v Lyonu bylo možné před slavnostní večeří zahlédnout ministra zahraničí Warrena Christophera v ležérním, zdánlivě přátelském rozhovoru s Butrusem Butrusem-Ghálím. Lyonský summit šéfa OSN pochválil za práci, kterou vykonal od roku 1991, kdy se ujal své současné funkce. Tedy vše v pořádku? Ne tak docela. Onen usměvavý Christopher jde totiž na pokyn prezidenta Clintona a za pomoci velvyslankyně v OSN Albrightové Ghálímu „po krku“.
První z Afriky
Lyonský summit otázku podpory Ghálímu neprojednával, ač se o ni generální tajemník ucházel. V kuloárech se o sporném bodu jistě mluvilo a nahlas se mocnosti vyslovily pro rychlejší reformu OSN. To je v souladu s diplomatickou linií Spojených států, která Ghálímu vytýká nedostatečnou chuť a schopnost pustit se do reforem.Když před měsícem Washington vyhlásil, že bude Ghálího pokus o prodloužení mandátu vetovat, samotná zpráva nepřekvapila. Tento postoj Washingtonu bylo možné vycítit už nějaký čas. Šokoval ale fakt oficiálního ohlášení stanoviska. Čekalo se spíše, že USA v zákulisí přinutí generálního tajemníka, aby se další kandidatury vzdal.V tomto duchu se postupovalo za studené války. Supervelmoci se musely potichu dohodnout se stálými členy Rady bezpečnosti. Metoda nejmenšího odporu přinášela matný výsledek: šéfy OSN se stávali nudní diplomaté, ochotní být ve vleku mocností. Butrus Butrus-Ghálí je nejenom prvním generálním tajemníkem z afrického kontinentu, ale i první hlavou OSN…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
