Írán u nás obecně platí za jakousi teokratickou rezervaci, za zemi, která se cílevědomě izoluje vůči světu. Když se také před časem objevily agenturní zprávy, že Írán zakázal příjem satelitního televizního signálu, bylo vše jasné. Íránské vedení se zuby nehty brání přílivu informací ze svobodného světa. Parlament, který příslušný zákon schválil, se tím ani netajil: díky satelitním anténám se prý do země postavené na duchovních hodnotách islámu dostávala dekadentní západní kultura, ztělesněná přemírou sexu a násilí. Oficiální prohlášení pochopitelně nehovořila o tom, že Íránci budou „uchráněni“ nejenom před americkými seriály a hudebními klipy MTV, ale i před zpravodajskými a publicistickými pořady, které se na jejich zemi rozhodně nedívají růžovými brýlemi. Jak vypadá přístup Íránců k informacím dnes, rok po zahájení kampaně proti satelitům?
Satelity: přesvědčují přesvědčené
Zdá se, že se mnoho nezměnilo. Satelity se pouze přesunuly ze střech do dvorků a pod různé kuriózní přístřešky, aby nebyly viditelné z ulice a z vrtulníků. Policie už bílé „talíře“ nevyhledává tak náruživě jako dříve, ale Íránci se shodují, že opatrnosti nikdy nezbývá. Pokuta za držení satelitu totiž dosahuje až dvacetinásobku průměrné měsíční mzdy a „recidivisté“ mohou počítat i s pobytem za mřížemi. Zabavení přijímacího zařízení je tak nejmenším zlem, neboť nemálo pouličních veksláků nabízí kromě výměny dolarů i kompletní zařízení pro družicový příjem. O původu zboží…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
