V okolí bzučí cikády, vzduch je prosycen vůní estragonu, pod skalnatým útesem šplouchá moře a na obzoru zapadá slunce. Za vzdálenou zatáčkou se náhle ozve několik výstřelů a rezonance proraženého plechu. „To nic, to je jen cvičná střelba,“ prohodí chlácholivě společník. - „Armáda, policie?“ - „Ale kdepak, nacionalisti nebo mafie.“ - „Atentát?“ - "Ne. Dopravní značka."Po několika dnech je zmatený údiv vystřídán jen lhostejným nezájmem. Mimo centra měst jsou dopravní značky rozstříleny skoro všude. Jsme na Korsice: takový obrázek skýtal tento francouzský ostrov ve Středozemním moři loni v říjnu.
Mimořádná sezona
Tehdy věnovala francouzská média událostem na ostrově sice povinnou, ale okrajovou pozornost. Teroristické útoky v Paříži i v Lyonu, napjatá atmosféra mezi kabinetem a státními zaměstnanci, poprask okolo bytu premiéra Juppého a nový pokus vlády umožnit miliardové dluhy na účtu sociálního zabezpečení přitahovaly mnohem více než násilí na Korsice. Koneckonců nic nového pod sluncem.Avšak podzimní bilance - 19 zavražděných, desítky zraněných, vybuchující auta a přestřelky v nočních ulicích - se vymkla zažité praxi. Tentokrát totiž nešlo o další kolo mafiánské vendety klanů, ani o nacionalisticky podbarvené útoky proti zástupcům a symbolům francouzské moci. Naopak, mezi sebou se vraždili sami korsičtí nacionalisté - když se od Korsické fronty národního osvobození oddělovala skupina Resistenza. A právě ta se nyní hlásí k vlně pumových útoků…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
