Zdá se, že vedle největšího sídla hlavy státu, Pražského hradu, se i Veletržní palác svou rozlohou 25 000 m2 výstavní plochy zařadil v Evropě mezi největší muzea moderního umění. Návštěvník v holešovickém paláci zatím ještě zápasí s obrovitými a těžkými dveřmi, hledá cestu do jednotlivých expozic a marně se domáhá nějakých publikací s odborným komentářem. Nenechá-li se tím odradit a zapomene-li i na to, co si kde přečetl, s čím má a nemá souhlasit, nemůže nebýt ohromen prostorem, světlem a možnostmi, které má palác před sebou.Diskuse kolem Veletržního paláce se až dosud týkaly výhradně expozice. Co a kdo v ní chybí, jak by měla být instalována, a v neposlední řadě, kdo za to všechno může a kolik nás to už stálo.Diskuse o koncepci celé instituce se zatím nekonala.
Tvrze modernosti
Muzea moderního umění připadala dlouho a zvláště v Evropě mnoha lidem jako protimluv. V roce 1929, kdy bylo založeno v New Yorku Muzeum moderního umění (MOMA), v Evropě podobná instituce ještě neexistovala. Současné umění bylo odkázané na malé galerie a výstavní haly, díla měla nejprve prokázat kvalitu, než se mohla stát součástí kánonu, který instituce jako muzeum představovala.Repliky Rodinova Balzaca, rozestavené v různých interiérech světových muzeí i pod širým nebem, všude promlouvají stejně. Když ale v roce 1978 vystavil Carl André v londýnské Tate Gallery řady cihel, které nazval Ekvivalent VIII, poukazoval britský tisk pobouřeně na to, že kdyby se cihly srovnaly…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
