MARTIN ZLATOHLÁVEK se narodil r. 1954 ve Velimi, v rodině evangelického duchovního. Začal studovat Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu, po dvou semestrech však byl (r. 1974) spolu s dalšími studenty vyloučen za petiční akci na podporu duchovních, kteří nezískali tzv. státní souhlas k činnosti. Teologická studia dokončil o dvacet let později dálkově na univerzitě v Amsterodamu (dizertace o středověkém výkladu Písně písní), předtím v letech 1988–92 rovněž dálkově vystudoval dějiny umění na Karlově univerzitě (dizertace o italských kresbách 17. století). Sedmnáct let pracuje v Národní galerii v Praze, nejprve jako správce depozitáře kresby, po roce 1989 na významnějších místech, která všechna získal díky vítězství v konkurzech: byl vedoucím sbírky starých kreseb, vedoucím odboru starého umění NG, ředitelem Grafické sbírky. Od ledna 1995 je ředitelem Národní galerie v Praze. M. Zlatohlávek je ženatý, má jednu dceru.
Kolem postu ředitele Národní galerie (NG) bylo po roce 1989 mnoho vzruchu, navenek vycházely nejrůznější, někdy ostré spory. Přesto jste neváhal funkci převzít. V jaké roli jste se ocitl?
Vedením galerie jsem byl pověřen už na konci srpna 1994. Tehdy bylo především třeba vnést do instituce určitý klid a kázeň. Moje role byla tedy mediální: lámat hroty znepřátelených stran. Když jsem na začátku roku 1995 uspěl v konkurzu, dalo mi práci, abych se z role prostředníka dostal do role člověka, který musí…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
