Když se u nás uvažuje o změně systému poskytování zdravotní péče, hovoří se hlavně o snížení počtu pojišťoven a kontrole jejích výdajů, vyjednává se s dodavateli léků a zdravotní techniky, uvažuje se o omezení počtu diagnostických i léčebných výkonů. To všechno je jistě nezbytné k tomu, aby se ušetřilo. Další nutný krok však představuje reforma zdravotnických zařízení včetně nemocnic.
Od charity k technologickému centru
Ve střední Evropě začaly nemocnice vznikat ve větší míře až poměrně pozdě: v průběhu 18. století; jejich hromadný vznik je jevem zcela novým. V dřívějších dobách je zřizovaly většinou církev a vojsko. Církevní či spíše klášterní nemocnice byly spojeny s charitativní péčí, zatímco pro vojenské nemocnice bylo typické zejména ošetřování úrazů a infekcí. Do poloviny minulého století nemocnice léčily většinou nemajetné a chudé. Za bohatšími pacienty docházel lékař domů. Metody léčení v nemocnici a v domácích podmínkách se nijak nelišily a úloha nemocnice tedy spočívala v charitativním působení. Obraz instituce, ve které jsou nemocní krmeni, je jim poskytnuta čistá postel a pečuje o ně vlídný personál, je kulturním dědictvím tohoto pojetí. Velký sál s dvaceti či více lůžky je pak typickou ilustrací nemocnice pro chudé.Od druhé poloviny minulého století proniká do nemocnic stále více technologie, rozvíjejí se chirurgické obory, které vyžadují složité operační sály. Později je zaváděna rentgenová vyšetřovací technika, EKG a tisíce…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
