Zpoza informačních šumů

Za své čtvrteční návštěvy Lipecka prohlásil Boris Jelcin, že „armáda splnila v Čečensku svou úlohu“ a nyní tam prý budou působit již jen jednotky ministerstva vnitra. Současně ostře kritizoval „protiústavní“ rozhodnutí Státní dumy vytvořit zvláštní komisi, jež má pod vedením známého filmového režiséra a publicisty Stanislava Govoruchina (filmy „Tak žít nelze“, „Rusko, které jsme ztratili“, kniha „Velká kriminální revoluce“) vyšetřovat příčiny vyhrocení čečenské krize. Jelcinova slova tedy souzněla se spokojeným pomlaskáváním ministra obrany Pavla Gračova, jemuž se dostalo za postup v Čečensku dokonce „blahopřání“. Mínění světa, především pak mínění ruské veřejnosti i elity, se ovšem zásadně liší: Čečenská krize byla řešena nejhorším ze všech existujících způsobů, což poškodilo zájmy Ruska ve všech oblastech - politické, ekonomické, vojenské a především morální.

Moskva spojila Čečeny

Jelcin ocenil přístup USA ke krizi jako „klidný, normální a zdrženlivý, jak se sluší na partnera“. Za přístup světa děkoval při jiné příležitosti i Andrej Kozyrev, jenž se od samého počátku vojenského zásahu netajil přesvědčením, že situaci je nutno řešit rázně i za cenu krve. Právě tento postup přispěl k převrácení hodnot. Od samého počátku bylo jasné, že bývalý sovětský generál Džochar Dudajev má k demokracii stejně daleko jako bolševický komisař k pluralitě názorů, ale brutální postup ruských vojsk ho pozvolna měnil v hrdinu.Za své nedávné návštěvy v Praze…