Smrt, dívka a ti druzí
Kdesi v Latinské Americe krátce po pádu fašistické diktatury čeká asi pětatřicetiletá Paulina Escobarová, až se její manžel právník vrátí ze schůzky s prezidentem. Z rádia slyší ve zprávách, že přijal místo předsedy komise pro vyšetřování zločinů minulého režimu.

Kdesi v Latinské Americe krátce po pádu fašistické diktatury čeká asi pětatřicetiletá Paulina Escobarová, až se její manžel právník vrátí ze schůzky s prezidentem. Z rádia slyší ve zprávách, že přijal místo předsedy komise pro vyšetřování zločinů minulého režimu. Ostře se s ním pohádá: vyčítá mu, že myslí jen na vlastní kariéru, protože přece dobře ví, že tajná policie se předem pojistila, a není možné postavit před soud nikoho z těch, kdo zatýkali a mučili nevinné. Přitom se svléká v koupelně a na jejím těle vidíme jizvy po ranách a spáleninách. Paulina a její muž Gerardo byli před patnácti lety v ilegálním studentském hnutí a když Paulinu zatkli, dokázala Gerarda neprozradit.Téhož večera přivede náhoda do domu jejich souseda doktora Mirandu. Paulina v něm po hlase pozná lékaře, který ji ve vězení znásilňoval za zvuků Schubertova kvartetu Smrt a dívka. Podaří se jí ho omráčit, svázat a přiměje Gerarda, aby ho společně s ní nutil k přiznání. Když se Miranda přizná, pustí ho na svobodu. Vztah Escobarových je navždy rozvrácen. Paulinu, Gerarda i Mirandu navěky spojí pouto strachu, posedlosti a erotického násilí bezvýchodným mlčením bez odpuštění.
Jednota života a díla
Pátrání po kořenech násilí, zvůle a zla není pro Polanského salonním tématem. Za svůj dvaašedesátiletý život byl tento filmař polského původu a francouzského občanství s apokalyptickým zlem stále znovu osudově konfrontován: nejprve to byla deportace rodičů do koncentračních táborů, pak…


Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Každé varhany mají svou osobnost
Katedrála svatého Víta se po sto letech dočkala nového hudebního nástroje. Zdejší varhany v ničem nepřipomínají hudební nástroj, jaký najdeme na kůru typického českého kostela. Ten zpravidla tvoří několik dřevěných skříní umístěných vedle sebe, nástroj „levitující“ ve svatém Vítu má ale kovové píšťaly obnažené a spojené do jedné řady, jejíž konce jsou připevněné přímo ke stěnám chrámu. Čelo varhan, které návštěvník vidí odspoda, pak svým tvarem připomíná jakousi obří Panovu flétnu ve tvaru motýla. Nástroj je po mnoha odkladech konečně hotový a právě probíhá jeho ladění.









