Jak rozdělit minulost

Minulé týdny opět zviditelnily dvě známé věci v česko-německých vztazích. Za prvé: bylo by dobré, aby chystaná deklarace parlamentů o tom, že právními a politickými aspekty minulosti se už zabývat nebudeme, byla vypracována a schválena pokud možno ještě letos. Za druhé: zásadnějším problémem než neshody česko-německé mohou být neshody česko-české. Oč jde? V konkrétní rovině zejména o schůzku Václava Klause a bavorského premiéra Stoibera a o reakce na ni. V rovině obecnější pak o často citovaný „Zieleniecův balík“ vstřícných kroků (viz Respekt 15/95), který by měl ve zmíněnou deklaraci vyústit.

Krok vpřed, dva kroky vzad

Nechme teď stranou, proč se Václav Klaus sešel s Edmundem Stoiberem v polovině srpna, když podle informovaných kruhů k tomu měl příležitost již od zimy. Tehdy, po únorovém projevu Václava Havla, se česká diplomacie všemožně snažila zapojit do věci spolkovou vládu a Stoiber coby významný Kohlův partner se nabízel jako vhodný prostředník. Nyní se už jednání rozjelo na úrovni ministerstev zahraničí, parlamentů i politických stran, české i německé koalice i opozice. To je pro nás samozřejmě výhodné, neboť v širokém spektru se vliv tvrdé sudetoněmecké lobby rozmělní. Zlé jazyky z Černínského paláce proto tvrdí, že se Václav Klaus zachoval podle svého oblíbeného modelu „krok vpřed, dva kroky vzad“.Důležitější je výsledek. Václav Klaus - zvláště když po svém návratu z dovolené řekl, že jednání by mělo být věcí vládní koalice - nemohl…