Dráha je opět na chvíli centrem pozornosti. Po lékařích a učitelích pohrozili stávkou za zvýšení mezd i železničáři a navíc ředitel ČD Emanuel Šíp oznámil svou rezignaci. Dojde-li ke stávce, bude to stát celé hospodářství spoustu peněz. Půjde totiž o stávku v strategicky důležitém podniku, na který daňoví poplatníci ročně doplácejí přes osm miliard korun. Odchod Emanuela Šípa pak pravděpodobně znamená „červenou“ pro radikální změny na české železnici. V jednom týdnu je to událostí až dost.
Mýtus služby národu
Je typické, že do stávek - a platí to všude na světě - se pouštějí především odboráři (a zaměstnanci) v těch podnicích a institucích, ve kterých drží částečný nebo úplný vlastnický podíl stát a které si udržují monopolní postavení. Není náhodou, že tam, kde funguje tzv. dokonalá konkurence (například výroba počítačů), ke stávkám nikdy nedochází. Hlavními protagonisty stávek jsou totiž většinou lidé, kteří věří, že vydírat v jejich situaci se vyplatí, nebo ti, kteří se bojí, že v jiném oboru a na jiném místě neobstojí. Stávkující také často věří v mýtus - nebo s tímto mýtem alespoň kalkulují -, že právě jejich práce není normálním zbožím, které oni sami prodávají na trhu práce, ale něčím víc: jakousi službou národu či spoluobčanům. To platí jak pro lékaře, tak pro železničáře.Fakt, že sociálními nepokoji a stávkami u nás nehrozí oceláři, horníci či dělníci ve strojírenství, má své jasné příčiny. Všechna tato odvětví byla privatizována a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
