1995/22

Kulturní přehled pro tento týden.

Maurice Nadeau, první historik surrealismu, nikdy nebyl členem surrealistické skupiny, ale hnutí jeho vrstevníků jej přitahovalo a zaujatě je sledoval. Ve své knize líčí vývoj surrealismu od samých počátků až do druhé světové války.

Akrobaté v divadle metají kozelce a divoce tančí; pak vztyčí několik metrů vysoký kůl. Po něm vyšplhá hlavní herec a s výkřikem strne v předepsaném gestu. Jen pár diváků postřehne, co se děje dole na jevišti.

Krátký přehled zahraničních událostí.

Mohutná vlna zatýkání čínských disidentů se pravidelně zvedá každé jaro. Vždy před výročím masakru na pekingském náměstí Tchien-an-men, jež připadá na 4. červen, jsou odpůrci režimu vyváženi policií na několik týdnů mimo hlavní město, drženi násilím v hotelích nebo musí podstoupit vyšetřování a čelit vyhrůžkám.

Lid pražský, ještě včera s holým zadkem, dnes úpí pod náporem ušmudlaných individuí, která přicházejí ze svých rozvrácených domovin a hrozí narušit jeho každodenní pohodu.

Léto je na dohled a s ním se pravidelně mění směr větru i proudů v Karibském moři. Ze severního pobřeží Kuby je to na Floridu jen několik desítek kilometrů.

Belgie prožila v devadesátých letech dvoje parlamentní volby. Ty první, v roce 1991, proběhly ve znamení zisků pro extrémní pravici a ekologisty. V těch letošních, předminulou neděli, se hlasy voličů překvapivě pohnuly opačným směrem.

Dopisy od našich čtenářů.

V Čejově u Humpolce se narodil jednouchý králík. Pražskou zeleň napadly housenky předivek. Volně pobíhající pes pokousal několik hrajících si dětí v brněnské čtvrti Slatina. Masarykova univerzita zorganizovala seminář na téma Lze polidštit náboženství a spasit lidstvo?

Městský hygienik Petr Šišma se stal černou můrou hlavního města. Lépe řečeno pražského magistrátu. Postavil se totiž proti plánu úředníků na zázračnou léčbu zdejší nemocné dopravy. Ten zázračný lék proti ucpaným silnicím se jmenuje strahovský tunel a město v něm už utopilo přes pět miliard korun.

Před pěti lety snil americký miliardář George Soros na slavnostním zahajovacím večírku své Středoevropské univerzity, že do Prahy přivede elitu východního bloku. Teď však pražská historie školy končí.

Malý podsaditý muž si ostražitě prohlíží ulici přes skleněnou výplň dveří. Je čtvrt hodiny po skončení pracovní doby, když osamocen vyrazí ven bočním vchodem pro zaměstnance.

Jsem přesvědčen, že možná už v červnu, ale nejpozději v září bude zákon o střetu zájmů na světě. Výrok předsedy Parlamentu Uhdeho slibuje konec dvouletých porad o tom, jak zabránit českým politikům, aby své postavení využívali k prosazení soukromých výhod.

Sicilské Palermo. Tak charakterizují policisté své dojmy z pohřbu dvaačtyřicetiletého podnikatele Miroslava Kovaříka, který před dvěma týdny zemřel ve Zlíně po výbuchu nálože umístěné pod jeho autem.

Co vlastně kvalifikuje člověka pro práci v naší tajné službě? Zažitý vojenský dril a pořadové vystupování, někdejší přísaha věrnosti lidu vedenému komunistickou stranou a praxe ve všem, co se dá ošidit?

K čemu jsou nám vlastně politické strany? Odpověď na tuto otázku nebyla dlouho jasná teoreticky ani prakticky. Až do druhé světové války si mnoho lidí po celé Evropě myslelo, že je to nutné zlo, a nemálo bylo i těch, kteří byli přesvědčeni, že je to zlo, ovšem nikoli nutné.

Stávky, demonstrace a vůbec lidové bouře hrozí naší zemi jako důsledek liberálních reforem. Těmito slovy varoval svého času Valtr Komárek a další levicoví politici národ před Václavem Klausem.

Ačkoliv se to může laikovi zdát postavené na hlavu, uznávané kapacity teoretické ekonomie se začínají zabývat i takovými věcmi, jako je optimální velikost země, respektive státu.

Před čtrnácti dny, v pátek 12. května, se ceny akcií na pražské burze propadly na své historické minimum. Investoři napjatě očekávali, jakým směrem se burza vydá po víkendu: zda bude pokračovat pokles, nebo se kurzy přece jenom vzpamatují.

Byl nejbližším spolupracovníkem a válečným spolubojovníkem Josipa Broze Tita a později jeho největším kritikem. Byl předsedou jugoslávské vlády a parlamentu a pak dlouholetým politickým vězněm.

Člen Britské akademie, sociální antropolog ERNEST GELLNER (* 1925) pochází z Čech (je příbuzným básníka Františka Gellnera), ale narodil se Paříži. Dětství prožil v Praze, ale dospíval v Anglii, kam jeho rodina několik týdnů po německé okupaci emigrovala.