Myslím, že jsem svéráznej
JAKUB ŠPALEK (*1968 v Brně) vystudoval na pražské Divadelní fakultě herectví; během studia také režíroval a jeho režie překvapily neobyčejnou zralostí. Ze školního divadla DAMU vznikl v roce 1990 nezávislý spolek Kašpar, který od počátku představuje jeden z nejvýraznějších divadelních souborů v Praze.

JAKUB ŠPALEK (*1968 v Brně) vystudoval na pražské Divadelní fakultě herectví; během studia také režíroval a jeho režie překvapily neobyčejnou zralostí. Ze školního divadla DAMU vznikl v roce 1990 nezávislý spolek Kašpar, který od počátku představuje jeden z nejvýraznějších divadelních souborů v Praze. Kašpar bojoval dva roky o holou existenci v nájmu divadla Rokoko na Václavském náměstí, pak zakotvil v prostorách Divadelního ústavu v Divadle v Celetné, kde dává příležitost dalším nezávislým divadlům. Po celou tu dobu je Špalek vůdčí osobností a spiritem agens dění souboru. Byl autorem rekonstrukce Divadla v Celetné (fungoval jako jeden z architektů, stavební dozor i ekonom), je jeho ředitelem a režisérem. Jeho režijní práce je - v dnešní době netradičních výkladů divadelních textů - osobitá tradičně traktovaným poselstvím: Špalek se vyhýbá režijním exhibicím, staví představení na jednoduchém, ne však civilním herectví, zpravidla je i spolutvůrcem neokázalé scénografie, která není jen výsledkem skromných prostředků, ale především se snaží stavět do centra pozornosti herce. Pro veřejnost se stal známým svými rolemi v Hřebejkově filmu Šakalí léta a ve Svěrákově Jízdě. Vytvořil také hlavní roli vynikajícího školního filmu Saši Gedeona Zavřeno pro rodinný smutek.
Na jevišti se nebojíte velkých témat i jistého patosu. Myslíte si, že divadlo má nějaký úkol?
To vám řeknu rád. Čím jsem starší, tím víc cítím, že divadlo nebo vůbec kultura je skoro…


Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Každé varhany mají svou osobnost
Katedrála svatého Víta se po sto letech dočkala nového hudebního nástroje. Zdejší varhany v ničem nepřipomínají hudební nástroj, jaký najdeme na kůru typického českého kostela. Ten zpravidla tvoří několik dřevěných skříní umístěných vedle sebe, nástroj „levitující“ ve svatém Vítu má ale kovové píšťaly obnažené a spojené do jedné řady, jejíž konce jsou připevněné přímo ke stěnám chrámu. Čelo varhan, které návštěvník vidí odspoda, pak svým tvarem připomíná jakousi obří Panovu flétnu ve tvaru motýla. Nástroj je po mnoha odkladech konečně hotový a právě probíhá jeho ladění.









