Krachy bank, podvody a korupce v bankovnictví nejsou žádným ryze českým problémem ani potíže nějak výrazně související s transformačním obdobím společnosti a ekonomiky. Dochází k nim - a ne zase tak výjimečně - i v zemích stabilních, tržních a vyspělých. V nedávných letech jsme se o tom mohli přesvědčit hned několikrát. Dva poslední případy selhání bank i jejich regulátorů jsou pak přímo gigantické. Nemají spolu sice na první pohled mnoho společného, ale srovnat si je můžeme především díky zcela odlišnému přístupu, který vůči oběma případům zaujaly vlády. Jde o nejstarší britskou investiční banku Barings, která před třemi týdny zmizela ze světa, a největší evropskou banku, francouzskou Credit Lyonnais.
Ospalí regulátoři
Šestadvacetiletý dealer singapurské pobočky britské banky Barings Nicholas Leeson připravil před necelým měsícem svou banku o 1,4 miliardy dolarů: vsadil na příliš riskantní obchody na japonských a singapurských burzách. Leeson operoval v oblasti tzv. finančních derivátů, a to především s tzv. futures (povinnost za určitý smluvně dohodnutý čas koupit nebo prodat akcie či obligace). Nakupoval akcie tzv. Nikkei 255, tehdy souhrného koše 255 hlavních akcií obchodovaných v Japonsku, jmenovitě na ósacké burze. Konkrétně šlo o to, že Leeson nakupoval akcie téhož souhrnného indexu i na burze singapurské a vydělával hlavně na momentálních rozdílech mezi Ósakou a Singapurem. Potud by bylo vše legální. Jenomže Leeson riskoval příliš:…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
