Jak mocní přicházejí o peníze

Když český Parlament naposledy hlasoval o konfliktu zájmů, bylo venku zataženo a teploměr dosahoval dvanácti stupňů Celsia. Čtrnáctého dubna 1992 v půl čtvrté odpoledne byl po vášnivých kuloárních debatách zákon s oficiálním názvem „na ochranu veřejného zájmu“ schválen. Ze sto sedmnácti přítomných poslanců hlasovalo pro devadesát jedna, dvacet šest se hlasování zdrželo, proti nebyl nikdo. Zákonodárci tehdy naposledy dokázali odhlasovat společné stanovisko ke střetu zájmů: výjimečnost chvíle a heroický výkon členů sněmovny nesnižuje ani skutečnost, že schválená právní norma nestojí za nic.Zákon je bezzubý a vágní, přiznávají sami jeho tvůrci. Současní poslanci to potvrzují: přáli by si totiž, aby je před rizikem konfliktu zájmů konečně chránila opravdu dobrá právní norma. „Obviněn byl už kdekdo a často jen na základě toho, že nejsou jasná pravidla. Určitě nejsem sám, kdo by jasnou definici uvítal,“ říká například Vlastimil Tlustý (ODS), kterého kvůli údajnému zájmovému konfliktu (Tlustého rodina má poradenskou firmu) odvolal před dvěma lety z postu svého náměstka ministr zemědělství Josef Lux (KDU-ČSL). Také vláda ve svém červencovém usnesení „považuje danou problematiku za důležitý politický problém a má vůli ji řešit“. A protože i průzkumy veřejného mínění svědčí o tom, že konflikt zájmů patří (vedle korupce a bezpečnosti) mezi tři nejpalčivěji pociťované problémy dneška, není už vůbec pochopitelné, proč nebyla nešikovnost zákonodárců z roku 1992 dosud napravena.

…