Namísto seriózního díla druhořadý spis
Vyšly anachronické Mauroisovy Dějiny Anglie
André Maurois, původním jménem Emil Herzog (1885–1967), nebyl profesionálním historikem, ale v době, kdy se do díla o dějinách Anglie pustil, byl už proslulým romanopiscem - jeho čtivé a literárně kultivované životopisy známých osobností, včetně postav z britských dějin, mu vynesly členství ve francouzské Akademii.Tím se Maurois dostal do „vyšší společnosti“ (salón Helene de Portes) a osobních kontaktů s francouzskou politickou elitou třicátých let (P.Reynaud, E.Daladier, M.Gamelin), kterou pak za války popsal v knize Tragédie ve Francii (vyšla anglicky v Londýně a v New Yorku v r.1940). V londýnské emigraci stál Maurois také dosti blízko generálu de Gaullovi, ale k hnutí Svobodná Francie se odmítl připojit; udržel si odstup pouhého intelektuálního pozorovatele, a vyklidil tak vlastně místo „nahoře“ mladším autorům, kteří pak zazářili na francouzské scéně v gaullistické éře (André Malraux aj.).
Bez hlubší koncepce
O anglické dějiny se Maurois začal zajímat v souvislosti s předválečnými úvahami o „duchu dějin“ jednotlivých evropských národů. Za anglickou stranu toto pojetí načrtl A.L.Rowse (The Spirit of English History, London, 1943). Maurois usiloval o francouzský zorný úhel a jako příslušník národa, který byl dlouho odpůrcem a konkurentem Anglie - a v obou světových válkách zase spojencem i konkurentem současně - se pokoušel hledat společné i odlišné…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
