Daruj krev…
Ale jen na vlastní riziko
Osmatřicetiletý Jaroslav Doležal z Českých Budějovic skončil kariéru dobrovolného dárce krve před dvěma lety. Nezkušená zdravotní sestra mu totiž při odběru v srpnu 1992 hledala žíly tak dlouho, až přestal hýbat rukou. Pro tehdy už třicetinásobného dárce krve a nositele Janského plakety tím začalo dvouleté peklo. Čtrnáct dnů po odběru pan Doležal nemohl hýbat ani rukou, ani hlavou a kvůli bolestem zad se nedokázal předklonit. Po sérii prohlídek nakonec lékaři dospěli k závěru, že jde asi o rakovinu. „Bez pomoci manželky jsem se tehdy nedokázal ani obléknout,“ vzpomíná na tehdejší dobu pan Doležal. „Měl jsem nemocenskou tři a půl tisíce, a tak naši tříčlennou rodinu musela živit manželka. Nejhorší ale bylo, že nikdo nevěděl, co mi je.“ Po čtyřech měsících nejistoty se nakonec dostal do péče praktického lékaře MUDr. Bačkory, který zjistil, že příčinou všech potíží je přerušený nerv po odběru krve. Po dalších třech měsících v nemocnici a osmadvaceti týdnech rekonvalescence byl nakonec Jaroslav Doležal uznán „práce schopným“. Jeho starosti tím však neskončily. Pokusil se totiž získat alespoň část peněz, o něž kvůli nemoci přišel.Nejprve se obrátil na Českou pojišťovnu, protože své zranění považoval za úraz. Zde mu však bylo řečeno, že odběr krve je „dobrovolný akt dárce“, a proto na něj nelze uplatnit úrazovou pojistku. Pan Doležal se tedy pokusil získat peníze přímo od budějovické nemocnice, které dával krev. Ani…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
