Pěší cesty po přátelském světě
Pěší cesty po přátelském světě
Na okraj výstavy malíře Roberta Guttmanna v Rychnově nad Kněžnou
Svérázného pražského umělce vylíčil roku 1957 Václav Wassermann takto: Po léta - každý rok, jakmile zplna vypuklo jaro - objevila se na Václavském náměstí rázovitá postava, muž s vlající malířskou kravatou, obyčejně světle modrou: malíř Robert Guttmann. Výbojně vyčnívající brada, mušketýrský knírek, vzhůru naježený, pěstěné, vlnité, předlouhé vlasy. Pod paží silný knižní foliant, na řemínku přes rameno „fidlátka“, malířské potřeby a náčiní. Mířil vždycky od Muzea dolů, k Zlaté huse, kde obyčejně udělal čelem vzad - a šel zpátky až k Šenflokům, aby ho Pražané viděli řádně a věděli, že je definitivně jaro a že začala chodecká sezóna. Robert Guttmann se narodil roku 1880 v Sušici. Předkové ze strany otce pocházeli z Čerčan a Pyšel, rodina jeho matky žila na Moravě a mezi jejími sourozenci bylo několik vynikajících vídeňských hudebníků. Guttmannovi měli dvanáct dětí a podnik na výrobu likérů a export vína, který však po předčasné smrti otce brzy zkrachoval. Robert chodil do české školy v Blatné nad Lužnicí a později na reálku v Českých Budějovicích, kterou však pro časté konflikty se spolužáky i učiteli nedokončil. Do Prahy přišel v roce 1895. Navštěvoval zde Bergmannovu obchodní školu na rohu Havelské a Železné ulice, ale toužil stát se kantorem v Jeruzalémské synagóze (nebo alespoň operním pěvcem). O něco později, nadšen myšlenkou obnovy olympijských her, se…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
